Jen stěží by jste hledali brutálnější akční hru, než jsou první dva díly legendární akce od Raven Softu. Kde, ale ty časy jsou, kdy každý čekal na druhý díl jako na modlu a očekával tu nejlepší fps akci. Třetí díl byl ohlášen teprve nedávno a pravděpodobně stejně rychle i zapadne. Jistě se ptáte proč. To se dočtete v recenzi.
V Předchozím díle jsme hráli za elitního vojáka Johna Mullinse. Ten, bohužel ve třetím díle odešel do důchodu. Nyní, tak hrajete za nájemného žoldáka Thomase Masona, který ovšem jako jeho předchůdce, si libuje v ustřelování končetin a dalších částí lidského těla. Každá mise začíná krátkým briefingem, kdy vám jsou přiděleny úkoly. Poté už si stačí vybrat nádobíčko, s kterým projdete následující misi. Většina mísí, spočívá ve zneškodnění určitých lidí, či ve zničení různých věcí. Nic originálního nečekejte. Každou úroveň vám navíc zpestřují fanatičtí blbci. Ano říkám blbci, protože jejich inteligence není nejvyšší. Pochybuji, že takto blbého vojáka by vzal mezi sebe i Usáma. Ti se chovají jak stádo blbých ovcí a běhají vám pěkně pod hlaveň vaší zbraně. Dokonce se vůbec nekryjí a někdy je až úsměvné, když si stoupnou do řady. To se děje hlavně v misích, kde jsou úzké koridory. Bohužel i tvůrci si zřejmě byli vědomi chabé inteligence a tam jim, alespoň dali vrozenou zákeřnost, neboli kempování za rohem, na střechách nebo za bednami. To, bohužel vede k brzké frustraci. Musíte si tak dávat pozor na každý roh a jediné přehlédnutí končí vaší smrtí. Dopomáhá tomu i systém zranění. Jak je dnes v módě, ani zde nemáte ukazatel, ale pokud jste tvrdě zasažen, obrazovka zčervená a vy se musíte uklidit někam do bezpečí. Toho bohužel ve hře moc nenajdete a než doběhnete za první zeď, už vám nepřátele kopají jámu. Hra nabízí celkem širokou škálu nejrůznějších zbraní, jako jsou kulomety, samopaly, raketomety, automatické pušky, sniperky, raketomety a granáty. Vždy můžete u sebe nést pouze jednu těžší zbraň, jednu pistoli a pár granátů. Zpočátku máte zpřístupněný svůj arzenál, ale během misí si můžete vypůjčit zbraně od padlých teroristů.
V předchozích dílech hrála prim brutalita. Ta je přítomna i zde, ale zdá se, že ne v takové míře jako v minulosti. Opět zde naleznete několik zásahových zón, ale kromě ustřelování končetin nebo hlavy nečekejte žádné větší orgie. Z nepřítele sice na zemi je krve, jak kdybyste ho vykostili, ale nic víc. Pro fanoušky předchozích dílů a hlavně prvního, je i toto určitě velké zklamání. Pokud se dá říci o hře pro jednoho hráče, že je stereotypní a nudná, o hře pro více hráčů, se rozhodně dá říci to samé. Nabídka módů nepřekvapí a tak naleznete klasický Deathmatch, Team Deathmatch, Elimination, Team Elimination, Capture the Flag a Demolition. Bohužel, online doplácí na malý počet hráčů a i na omezené nastavení zakládajícího. Grafická stránka hry je na první pohled pěkná, ale po delším hraní vám začne trošinku vadit. Dopomáhá k tomu i řada grafických chyb. Mezi ně patří třeba prolínání objektů, nebo zapadávání zbraní do země. Nakonec i grafika v předchozím dílu Soldier of Fortune II: Double Helix, mi přišla lepší a pohlednější. A to připomenu, že běžel na Quake 3 enginu. Na vydání třetího dílu Soldier of Fortune, jsem se hodně těšil pár let. Třetí díl bohužel zklamal na celé čáře a nedá se srovnávat ani s 5 lety starými hrami, natož těmi současnými.